Čáry života - Veronica Roth

Autor: Veronica Roth
Počet stran: 424
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2017
Anotace: Ve světě, kde vládne násilí a právo silnějšího, kde mnozí trpí, má každý člověk zvláštní dar. Akos a Cyra jsou pro ten svůj zneužíváni. Cyra má dar bolesti a síly a její bratr, tyran vládnoucí celému válečnickému národu, její sílu používá k tyranizování nepřátel. Akos pochází z mírumilovného národa a pro rodinu by obětoval i vlastní život. Dokáže si Cyra s Akosem navzájem pomoci, nebo přinese jeden druhému zkázu?

Z mého pohledu                                                                                  
Obyvatel každé planety má dar. Cyra má bohužel takový, který jí samotné a všem kterých se dotkne působí bolest. Je členkou rodu Noaveků, - vládnoucího rodu národa Šotetů. Jsou především známí díky čarám života. Každý Šotet si vyřeže čáru do ruky za toho, koho zabil, a proto se jich ostatní bojí.
Akos je člen národu Thuvhesanů. Jeho matka je Orákulum, - má vize, ze kterých předvídá budoucnost, a proto je velmi vážená osoba. Osudy Cyry a Akose se střetnou v okamžiku, kdy je Akosův otec zabit dvoumi Šotety a je odveden se svým bratrem Eijehem na jejich planetu. Tam jsou na rozkaz Cyřina bratra Ryzka zadrženi a uvězněni. Po dvou letech jsou povoláni do sídla Noaveků, a to ze dvou důvodů, - aby Akos, díky daru, který má pomáhal Cyře od bolesti (Jeho dar totiž tlumí dary ostatních, a díky tomu ho nebolí doteky Cyry) a aby Ryzek využil dar Eijeha, protože je to další Orákulum. Kromě toho je Akos obdařen osudem, který se Ryzkovi ale vůbec nelíbí, a tak doufá, že ho pomocí Orákula zvrátí a ovládne celou planetu.

Autorčinu předchozí sérii Divergence, jsem neměla to štěstí si přečíst, a proto je tohle moje první shledání s Veronicou Roth. Jak už to, tak u mě bývá, knihu jsem si chtěla přečíst hlavně kvůli krásné obálce, která na první pohled zaujme. Čáry života byly i hodně propagovány a recenze na ní, byly hodně kladné, a proto jsem byla nadšená, když jsem knížečku objevila pod vrstvou balícího papíru.

Nemohu říct, že by mě kniha vtáhla hned do děje, protože tomu bylo přesně naopak. První polovina knihy mě upřímně nebavila. Bylo tomu i zapříčiněno tím, že jsem měla vcelku dlouhodobou čtecí krizi. Druhá polovina knihy mě ale vtáhla do děje a moc mě bavila. Byla tam akce a romantika, bylo to dobrodružné, prostě správná fantasy.

Postavy nám autorka vykreslila moc hezky. V té první polovině jsem je sice viděla tak průměrně a moc mi toho nedali ale čím víc šla kniha nahoru s akcí, tím víc jsem si oblíbila Cyru i Akose.
Cyra mi přišla strašně odvážná. Skvěle zvládá život se svým krutým darem a skrývání bolesti. Musí v podstatě sloužit svému bratrovi, pod salvou vyhrožování. I přes to všechno nic nevzdává a každý den cvičí v boji a zlepšuje se. I když je sama na dně, umí pomoci ostatním lidem. Akose jsem si hodně oblíbila. Přišel mi jako takový ten hodný a roztomilý kluk, kterého prostě nejde nemilovat. 

Říká se, že se Veronica nebojí zabíjet postavy v knihách. V této tomu nebylo jinak. Neříkám, že je to špatné, spíše to tu knihu oživilo a nepůsobilo to ani nuceně, že by autorka zabila prvního člověka, kterého uviděla, ale propracovaně. Druhý díl si rozhodně přečtu a vám tuto knihu doporučuji též.