Knižní zklamání za rok 2017

Jak už si zřejmě většina z vás všimla, končí nám rok 2017 a brzo přivítáme nový. A víte, co to znamená? Další celý rok na čtení knih:D. Do komentu mi když tak napište jestli si dáváte nějaké předsevzetí a jestli si dáváte reading challenge, tak kolik kousků knížek jste letos přečetli.
No a jelikož určitě každý někdy četl knihu s velikým očekáváním, ale nakonec byl zklamaný, tak si zde ukážeme knihy, které takto letos zklamaly mě. Budou tu i knihy, které se mi líbili, ale nebylo to podle mých očekávání, snad chápete. Nebudu tu an
i moc popisovat děj knihy, jen čistě můj názor ne něj.
No jdeme na to.

Mým prvním zklamáním a asi největším je kniha Krverůž od A. G. Howard. Volné pokračování na Fantoma opery. Jelikož jsem od autorky četla sérii Šepotání, která se mi velice líbila, měla jsem od této knihy velké očekávání. Odpočítávala jsem dny do doby, než kniha vyjde u nás, abych se co nejrychleji procpala do knihkupectví a koupila si ji. Nemůžu ani u této knihy říct, že by bylo prvních sto stran nuda a zbytek by byl boží, protože vlastně celá kniha byla nudná a já v podstatě do teď pořádně nevím, co
jsem to četla.




Druhá kniha, ze které jsem nebyla zrovna dvakrát nadšená je Caraval. Stephanie Garber napsala naprosto nelogický (pravda je, že knížka taková měla být) a nečtivý příběh. Podle mě, měla přílišnou propagaci a anotaci, která vás prostě zaujala. Obálka taková kouzelně tajemná a zvláštní, prostě bomba. Když jsem knihu poprvé držela v ruce, říkala jsem si ,,To bude bomba", ale bohužel no...



Další knihou v tomto pořadí je Jeden z nás lže od Karen McManus. Letošní očekávány YA thriller. Kniha slibovala napínavý, neuvěřitelný a poutavý příběh, ve kterém se až dokonce budete ptát Kdo sakra zabil Simona? Bohužel to já zjistila asi po prvních sto stranách čtení. Kniha byla nudná a nečtivá. Klasická podprůměrná paráda pro puberťáky. Jediné, co by stálo za zmínku, je konec. Posledních 20 stran, u kterých jsem si říkala ,,Jo to by šlo, ale co zbytek?". Jedna z mála knih, u které jsem dalo by se říct, litovala za to, že jsem jí četla.




Čtvrtou knihou v tomto pořadí, je kniha Možná jednou a Colleen Hoover. S touto autorkou to bylo moje první shledání a troufám si říci, že asi i poslední. Né že by se mi kniha přímo nelíbila, ale znáte to. Možná jednou byla sladká, romantická knížečka, ve které jste prostě věděli, jak to dopadne, ale přesto jste jí četli. Byla dobře odpočinková, nemuseli jste u ní přemýšlet. Byla čtivá, ale prostě to bylo takové, řekla bych klišoidní. Dívka, kterou podvedl její přítel s její bývalou nejlepší kamarádkou a která se hned na to přestěhuje k pěknému klukovi, který má ale holku. Už podle toho poznáte, o co kráčí. Kniha se mi líbila, ale celkově jsem byla zklamaná. Šlo z toho vytěžit něco lepšího.





Pátou a tím poslední knížkou v tomto článku, je Říše bouří od Sarah J. Maas. Ani jsem nevěděla, jestli sem mám tuto knihu dávat. Autorku naprosto zbožňuji, její knihy jsou úžasné a čtivé. Vždy když otevřu její knihu, vdechne na mě to úžasné písmo. Na pátý díl skleněného trůnu jsem se moc těšila. Tři čtvrtě knížky mě ale bohužel moc nechytlo. Bylo to dobré, ale ne dostačující. Oproti tomu konec byl wau. Jo, potřebuji další díl. Knize jsem dala plný počet bodů za styl psaní a za konec, ale to nemění nic na tom, že jsem se prvních 300 stran u knihy nudila.