Divoká píseň - Recenze

Autor: Victoria Schwab
Počet stran: 336
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: CooBoo
Anotace: Napínavé převyprávění příběhu Romea a Julie v temném městě Verity, kde najdete všechno, jen ne bezpečí… protože tohle místo ohrožují monstra, která se zrodila z násilí. Kate touží být tak nemilosrdná jako její otec, který vládne Severní části Verity, nechává nestvůry potulovat po městě a vybírá od lidí peníze za jejich bezpečí. Po pěti letech na internátních školách se Kate konečně vrací domů a chce ukázat otci, že je stejně nelítostná jako on. August chce být člověk. Ale není. Je nestvůrou, která dokáže krást duše pomocí hudby. Jeho otec řídí Jižní část města a snaží se chránit nevinné. August je jeho tajná zbraň. Jejich město je rozdělené. Jejich město se rozpadá. A Kate a August jsou jediní, kdo chápou obě strany, jediní, kdo jsou schopní něco udělat. A přitom tak rozdílní… Ale jak se může člověk rozhodnout, jestli bude hrdina nebo zloduch, když je tak těžké rozlišit, co je co?

Z mého pohledu...
"Zrůdy a zrůdičky velký i malý, vás by si, dětičky, k večeři daly."
Kate Harkerová by se za vzornou studentku považovat nedala. Pečlivá je jen v tom, jak vymýšlet způsoby, jak se ze školy dostat a neustále se pokouší, aby ji z každé školy vyloučily. Nikdo to nevidí jinak, než že chce Kate na sebe nalákat pozornost a že je nevychovaná. Ale Kate k tomu má důvod. Za vším tím se skrývá plán, jak se dostat zpátky do Verity kde její otec vládne Severní části města plného příšer a monster, která se zrodí z každé násilnosti, z každého přepadení, z každé smrti.

August chce být člověk. Ale není. Je to nestvůra, která dokáže krást duše, pomocí hudby. Jeho otec řídí Jižní část města a snaží se chránit nevinné a August je jejich tajná zbraň.

Knížka mě zaujala od okamžiku, kdy poprvé navštívila regály knihkupectví. Avšak koupi jsem hodnou chvíli odkládala, což byla chyba.

Příběh je vyprávěn ze dvou pohledů. Kate a Augusta. O trochu radši jsem měla kapitoly vyprávěné z pohledu Kate. Byla tak akorát drzá, tvrdohlavá a ironická, což se mi moc líbilo. Všechny tyto vlastnosti k ní naprosto úžasně seděly a její výstupy byly tak akorát. August byl na rozdíl tichý a sám se sebou nespokojený. Držel se od všeho dál, všechno zlé, co měl provést, prováděl s odporem, i když to bylo dá se říct pro jejich dobro.

Knížka se úžasně četla. Na každé stránce byla nějaká ta akce a nebyla tam žádná hluchá místa. Celou dobu jsem byla napjatá, a proto jsem knížku nemohla jen tak odložit.

Autorka dokázala vymyslet a napsat příběh plný akce, lží a zvratů. Nebyl to žádný románek a sem tam se objevilo pár mrtvol. Styl psaní mi neskutečně sednul a díky způsobu jakým byla kniha ukončena se neskutečně těším na druhý díl.

Divokou píseň mohu doporučit všem, kteří milují napětí a monstra, úžasně vsazená do příběhu a těm kteří si chtějí přečíst vážně dobré fantasy.